Školní rok 2023-2024 končí. Již v prvních dnech školního roku se chlapci budoucí rybáři zapojili do zájmových činností na domově mládeže. Spolu jsme strávili mnoho hezkých chvil na kroužku cyklistiky a turistiky. Jeho cílem je nejenom zvyšování fyzické zdatnosti, ale především poznávání CHKO Třeboňsko i jiných zajímavých lokalit v okolí Třeboně. Často jsme rádi vyjížděli na naše oblíbené Novohradsko, vystoupali na Kraví horu nebo prochodili Terčino údolí. V zimě jsme podnikali túry do okolí a obdivovali faunu a flóru nejenom Nadějské rybniční soustavy, Veselské naučné stezky nebo naučné stezky Červené Blato. Cyklistika nám nabídla i jiné příležitosti, vyjížděli jsme často do přírody a na různé naučné stezky v okolí třeba stezku kolem Světa, stezku kolem Rožmberka, Čertovu šlápotu a mnoho dalších.

Zajímavé byly také jednorázové akce například návštěva Loveckého zámku v Hluboké nad Vltavou, prohlídka Schwarzenberské hrobky, stálá výstava v Domě přírody Třeboňska i účast na Dnech otevřených dveří v Botanické zahradě.

Naši chlapci rybáři mají vztah k přírodě a srdíčko na správném místě, o tom nás přesvědčili naši žáci zapojením do některých charitativních projektů, spolupracovali se Záchrannou stanicí pro handicapovaná zvířata v Třeboni nebo s Domovem pro seniory v Třeboni, taky se zapojili do projektu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata. V rámci environmentální výchovy přijali výzvu a každoročně se účastní celostátní akce „Ukliďme Česko". Pravidelné vyjížďky v zimních měsících do okolních lesů a doplňování krmelce volně žijícím zvířatům bylo samozřejmostí.

Končí rok, ve kterém jsme prožili mnoho společných chvil, vytvořili jsme si trvalé kamarádské vztahy a pevné pouto. Opět přišel čas loučení a tentokrát je to loučení smutné. Jak těžko píšu tyto řádky, přes slzy hledám slova, kterými se chci s vámi rozloučit. Věřte mi, kdybych mohla, chtěla bych na chvíli vrátit čas. Před čtyřmi roky jste nastoupili na naši školu a byli jste ještě děti. Nemůžu přijmout skutečnost, že dnes jste již muži. Může pedagog říct, že má rád svoje žáky? Je to pedagogické? Nevím, ale těšila jsem se na každou chvíli s vámi, na naše toulky v přírodě, na výlety, na naše nekonečné rozhovory. Odcházím a vím, že si budu pamatovat každého z vás, váš úsměv i vrásku na čele, když se zlobíte. Věřím, že nám všem zůstanou společné vzpomínky. Mně určitě. 

Přeji Vám chlapci, ať máte štěstí v životě tak, jak jsem měla já před 30 lety, když jsem nastoupila na rybářské učiliště v Třeboni. Měla jsem štěstí na lidi kolem sebe a díky Vám nejhezčí povolání, které jsem si mohla přát. Ano, mám ráda svoje žáky.

Pane řediteli, milé kolegyně, kolegové, děkuji za spolupráci, bylo mi ctí být členkou pedagogického sboru na SŠRV v Třeboni v letech 1994-2024.

Petrův zdar!

Milena Klenková
vychovatelka