Jak Třeboň ovlivnila můj život

Když jsem jako prvňáček roku 1987 začal chodit na základní školu v Karlových Varech, byl to pro mě stresující zážitek. Škola mě nebavila a já byl velmi podprůměrný žák. Již ve 3. třídě jsem měl tři čtyřky a ve 4. třídě propadal v pololetí z vlastivědy. Od těchto problémů jsem utíkal k řece, kde jsem s udicí v ruce nalézal klid i vzrušení. Nebyl jsem ani příliš obratný a ostatní děti si mě proto dobíraly. Přihlásil jsem se tedy po vzoru svého staršího bratra na judo, které se brzy stalo mým druhým koníčkem.

Můj špatný prospěch mě provázel až na konec základní školy roku 1995. Přišlo na lámání chleba a já si musel zvolit, co dál. Neměl jsem příliš na výběr. Střední školy měly vyšší nároky, než vykazovalo mé vysvědčení, a proto jsem se rozhodl poslat přihlášku na Rybářské učiliště v Třeboni. Když mi potom přišlo rozhodnutí o přijetí, byl jsem vděčný za tuto příležitost. Kamarádi příliš nechápali mé nadšení, vždyť to je jen „učňák“, ale pro mě to znamenalo mnohem víc - začal jsem dělat to, co mě baví.

Studium kombinované s praxí dávalo čas na vstřebání učiva a výjezdy na rybářská střediska umožňovaly nahlédnutí do reality. Pochopil jsem, že rybáři mají své peníze opravdu těžce odpracované, ovšem romantika tohoto povolání může být částečnou motivací, jak se i přes nízký plat a náročné šlapání bahna přenést.

Přístup učitelů, kteří mě nesoudili podle výsledků ze základní školy a dali mi druhou šanci, mě vybičoval. Již po absolvování prvního ročníku s vyznamenáním bylo jasné, že se nespokojím pouze s učňovským listem a svůj cíl jsem navýšil o maturitu. Nutno říci, že bez podpory rodiny a přátel bych o vysoké škole dále asi neuvažoval. Zde hrálo velkou roli také třeboňské judo. Trenér Dr. Vilém Zachleder, vědec mikrobiologického ústavu AVČR, a jeho přátelé s jejich kulturou života byli další, kteří mě na tomto klíčovém životním rozcestníku ovlivnili. Za Vilémovy nemalé podpory jsem také poprvé navštívil Japonsko, kde jsem měl příležitost zacvičit si judo v Kodokanu, „mecce judistů“. Pochyboval jsem, zda budou vědomosti nabité na Rybářské škole v Třeboni stačit na přijímací zkoušky, ale vzali mě na všechny školy, kam jsem poslal přihlášku. Z těch jsem si pak vybral Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Další přízní osudu jsem si za vedoucího své diplomové práce vybral Prof. Ing. Otomara Linharta, DrSc., nyní děkana Rybářské fakulty Jihočeské univerzity. Po vhodně zvoleném tématu - Biologie reprodukce jeseterů, jsem se svou prací došel v roce 2005 až do doktorského studia, při kterém jsem procestoval řadu zemí, včetně mého oblíbeného Japonska. Tam jsem po navázání prvních kontaktů a obhajobě titulu Ph.D. strávil více než rok pod záštitou prestižního japonského grantu JSPS. Takto jsem skloubil jak práci s rybami tak judo, v čemž jsou Japonci nepochybně nejlepší. Nyní jsem zaměstnán jako akademický pracovník na Rybářské fakultě JU a pokračuji v pěstování obou koníčků.

Tímto bych rád poděkoval Rybářské škole v Třeboni a motivoval všechny její studenty. I když se Vám určité období nemusí dařit, neházejte flintu do žita a pokuste se trochu zabojovat! Stačí málo a získáte hodně! Osobně bych chtěl zdůraznit především znalost anglického jazyka, který je v dnešní době veledůležitý.

Všem dosavadním studentům i absolventům přeji mnoho štěstí a těm, co uvažují o studiu na této škole, mohu jejich volbu vřele doporučit.

Ing. Martin Pšenička, Ph.D.

Současná pracovní pozice:

Ing. Pšenička Martin, Ph.D. – vedoucí laboratoře fyziologie reprodukce Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech